Zavádějící články v médiích
Státní podnik DIAMO dál pokračuje v přípravách sarkofágu, který má být řešením prohořívající a pro okolí toxické heřmanické haldy. Navzdory kritice odborníků, kteří před takovým řešením varují, i navzdory předchozím fatálním selháním státního podniku při snaze haldu sanovat. V okolí haldy stále panuje obrovská nervozita kvůli zhoršené kvalitě ovzduší, ohrožení podzemních vod a také riziku, že halda prohoří k sousední skládce vysoce nebezpečných chemických kalů.
DIAMO: Jedinými „renomovanými“ odborníky, kteří se negativně vyjadřují k principu sarkofágu jsou manželé Geršlovi, a to prostřednictvím znaleckého posudku, který si objednala společnost cresco&finance, kterou vlastní pan Tesař, a s jehož firmami vede státní podnik DIAMO soudní spory. Zásadním problémem onoho posudku je neznalost technického řešení, které DIAMO zveřejnilo a které i podle prof. Rapantové a doc. Ličbinské eliminuje rizika, na která manželé Geršlovi upozorňují. Za zmínku také stojí výběr referenčních článků, které neodpovídají situaci na heřmanické haldě ani navrhovanému řešení. Je jistě zarážející, že na tiskové konferenci doc. Geršl nebyl schopen řádně vysvětlit závěry svého posudku. Ba dokonce tvrdil, že neposuzoval technické řešení sarkofágu, ačkoli posudek se nazývá „Znalecké posouzení technického řešení sarkofágu“. Jako motivaci ke zpracování uvedl snahu rozproudit veřejnou debatu. K takovému účelu však znalecké posudky zjevně neslouží. Znalec sám nenabízí řešení sanace haldy a uvedl, že to vlastně za více než 25 let „neví nikdo“. Současně vyzval ke svolání odborníků. Nicméně právě za tímto účelem byla zřízena ministrem průmyslu a obchodu meziresortní pracovní skupina, která dospěla k závěru, že řešení cestou sarkofágu je nejvhodnějším řešením.
Heřmanická halda je na Ostravsku dobře známou kauzou. Zhruba od 40. let minulého století se zde ukládala hlušina z ostravských dolů, v 70. letech tam byla vybudována rozsáhlá čistírna odpadních průmyslových vod a posledních téměř 30 let tato halda hluboko pod povrchem postupně prohořívá. Halda tak patří mezi nejkomplikovanější a nejnebezpečnější ekologické zátěže v Česku a ve střední Evropě. Nemuselo tomu tak být, kdyby nedošlo k opakovaným selháním státního podniku DIAMO, který má její sanaci na starosti už čtvrtstoletí a namísto vyřešení problému situaci svými rozhodnutími jen zhoršuje. Na počátku stačilo vykopat dostatečně hlubokou oddělovací vzdušnou stěnu, která by zabránila šíření termické aktivity, ale ani to se státnímu podniku za 24 let nepodařilo.
DIAMO: Halda Heřmanice je sice bezesporu ekologickou zátěží, ale rozhodně nikoliv největší. Za skutečně vážnou ekologickou zátěž můžeme považovat např. následky chemické těžby uranu na Českolipsku, které DIAMO úspěšně sanuje světově unikátními technologiemi. Závažnější ekologické zátěže v ČR lze dohledat v systému evidence kontaminovaných míst. O těchto zátěžích se mediálně nemluví, jelikož, na rozdíl od heřmanické haldy, nejsou spojeny s podnikatelskými zájmy. Hořících hald je na Ostravsku více. Na jednu z nich – haldu Ema – dokonce vede turistická trasa, kterou podporuje město Ostrava i přes rizika s tím spojené. Je jistě paradoxní, že někteří představitelé města Ostrava kritizují státní podnik za pomalý postup sanace haldy Heřmanice a zvýšené imise v okolí, a na druhou stranu podporují přístup občanů na haldu Ema, ačkoliv zde hořením vznikají stejné zplodiny jako na haldě Heřmanice, byt´ v menším měřítku.
Nyní DIAMO prosazuje řešení hořící haldy sarkofágem, který zapouzdří asi třetinu plochy tak, aby se k ní nedostal okolní vzduch, a tím by měl zastavit hoření. Toto řešení však popírají zkušenosti ze zahraničí.
DIAMO: Zahraniční zkušenosti uvádí, že pokud sarkofág neuzavře celou hořící část odvalu, nebude fungovat a termika se bude šířit dál. Takový identický sarkofág v Polsku není. Naopak zkušenost z Kladenska potvrzuje, že při úplném uzavření odvalu, sarkofág bezpečně funguje.
Sarkofág nebude mít žádnou samonosnou konstrukci, na povrch haldy se mají umístit statisíce tun cementopopílkové směsi, kterou bude třeba na místo navozit k vytvrdnutí. Možná ani není podstatné, co se bude dít, když vyhořený materiál vytvoří kaverny a dojde k masivním propadům a prolámání sarkofágu, protože tento betonový milíř má být údajně osazen mnoha komíny pro odvětrání spalin, aby zkapalněné neskončily v Odře. Takže se těžko hledá smysl zásahu proti stávajícímu stavu, jen se utratí miliardy.
DIAMO: Halda hoří 30 let a k žádným propadům a vznikům kaveren dosud nedošlo. Ani nemůže, uhlí je v hlušině rozptýlené. Opět toto potvrzuje praxe jak v Heřmanicích, tak na Kladensku. Nejde o betonový kryt, ale těsnicí vrstvu, kterou lze při porušení velmi snadno během pár dnů přetěsnit. Úvaha ukazuje na velmi laickou znalost problematiky hoření odvalu. Žádné komíny v sarkofágu nebudou, systém odplynění umožňuje svést plyny do centrálního místa k přečištění a k monitoringu.
Každopádně jde o proces na další zhruba desetiletí, který nese obrovská rizika. Jediný oponentní posudek ke zvolenému řešení si nechala od znalce Milana Geršla vypracovat firma cresco&finance, která vlastnila pozemky u heřmanické haldy. DIAMO projekt hájí zkušeností z odvalu Libušín, na kterou však byla ukládána hlušina se zbytkovým uhlím zcela jiného složení, a hlavně zkušenosti z polské strany moravskoslezské pánve navrhované řešení označují za nefunkční.
DIAMO: Problémy na polské straně vznikly díky tomu, že odvaly nebyly uzavřeny kompletně, ale vždy jen na části povrchu, a na nezajištěné části se následně projevila termika – stačí si dohledat reference, které znalec doc. Geršl vybral. Cílem posudku nebylo přispět k řešení problému, ale za každou cenu zpochybnit sarkofág pomocí již samo o sobě diskusních hypotéz, které však samy vycházely z nesprávných základů. Není podstatné, zda nedokonalým hořením hoří uhlí z Kladenska, Ostravska nebo Polska. Všechna se nějak odlišují. Podstatné je, že procesy a produkty nedokonalého hoření jsou všude stejné!
Hrozí vznik neřízených chemických reakcí uvnitř sarkofágu, kontaminace podzemních vod a únik škodlivin z haldy může pronikat i do vodních toků. Zajímavým faktem přitom je, že projektovou dokumentaci na toto řešení si DIAMO připravilo samo, výběrové řízení na jejího zhotovitele letos na jaře zrušilo. To vyvolává další pochybnosti o tom, zda nepůjde jen o další fatální selhání státního podniku v této kauze.
DIAMO: Podle nás nehrozí. Rizika chemických reakcí podle nás právě eliminuje odplyňovací systém, se kterým se počítá. Sarkofág navíc uzavírá haldu před srážkami, které jsou potenciálním nosičem jakékoli kontaminace směrem do podzemních vod. DIAMO zrušilo zakázku na zhotovení projektové dokumentace. Tu si s pomocí odborně způsobilých projektantů a firem připraví samo.
Spor o separační linku – Snaha o sanaci haldy už stála miliardy ze státního rozpočtu, řešení, která se zdála být funkční, ale opakovaně ztroskotala kvůli totálnímu selhání firmy DIAMO při dozoru nad jejím provedením. Situace vypadala velmi nadějně, když se v roce 2017 začalo s rozebíráním haldy a odvozem materiálu do separační linky. Ta měla většinu materiálu rozdělit na kamení a energeticky využitelný materiál. Očekávalo se, že prakticky celá halda projde během několika let úpravou a rekultivací. Zpracovány byly více než dva miliony tun a z bilance hmot odvalu je zřejmé, že kdyby projekt pokračoval, sanace střední části by byla dávno hotová.
DIAMO: Linka se ukázala pro sanaci jako nevyhovující, když více než 90 % vytříděného materiálu skončilo zpět na haldě kvůli nedostatečnému vytřídění a kvalitě kameniva. Z odborných výsledků navíc vyplývá, že vrácený materiál je nutné stejně separovat od hořící hlušiny, protože stále obsahuje významné množství uhlí, které podle Ostravské univerzity může i nadále přenášet termickou aktivitu. Kromě toho linka neumí přepracovat termikou zasaženou hlušinu a zbavit jí kontaminace, přičemž takto zasažená hlušina tvoří podstatnou část materiálu ve střední části odvalu. Linka tedy vůbec neumí sanovat termiku!
Investorem do linky byla společnost Ostravská těžební, autorem projektu je Vysoká škola báňská a jde o moderní zařízení, vždyť stála více než 300 milionů korun. Náklady na stavbu a provoz měl investorovi hradit prodej separovaných materiálů. Hlavním úkolem podniku DIAMO bylo nakládat do linky hlušinu, ale jak se později ukázalo a potvrdila to i Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), tak do linky místo těžebního odpadu DIAMO dodávalo kontaminovaný odpad z likvidace kalových nádrží, o nichž dříve nepravdivě oficiálně informovala i státní orgány, že je dávno odstranila.
DIAMO: Linka byla od počátku ekonomicky ztrátová (ztráta dosahovala skoro až 50 mil. Kč ročně). O nekvalitní kamenivo nebyl zájem, množství vytříděného uhlí bylo málo. 90 % materiálu se vracelo bez užitku na odval, a to i přes to, že DIAMO se spolupodílelo na provozu linky nakládkou a zpětným odběrem a uložením vrácené hlušiny. Náklady na tuto činnost DIAMO dosahovaly cca 30 mil. Kč ročně. Ze zkušeností dnes víme, že všechny podobné pokusy o třídění hlušiny na haldě Heřmanice v minulosti skončili ekonomickým propadákem. Expertní komise, v níž byli i zástupci tvůrců technologie, v roce 2021 jednoznačně nedoporučila využití linky pro sanaci haldy. Materiál, který byl do linky dodáván, byl materiál dle společné dohody DIAMO a Ostravské těžební – viz smlouva o spolupráci, kde jsou přímo vyznačené oblasti místa nakládky. Spory mezi stranami začaly proto, že Ostravská těžební nejprve namítala v hlušině nadlimitní hodnoty arsenu, nižší popelnatost uhlí aj. (přestože kvalitu hlušiny dobře znala), aby pak posléze chtěla selektivně vybírat místa nakládky hlušiny namísto dodržování postupu sanace. Skutečným důvodem rozmíšek však byl ztrátový provoz linky. Kaly do linky nakládány nebyly. Pouze v roce 2018 bylo na výslovně přání Ostravské těžební převezeno do areálu této společnosti určité množství kalů, a to pro potřeby jimi vybudované pračky kalů. Pračka kalů však dle námi dostupných údajů nefungovala. Likvidace ČOV Heřmanice proběhla už v roce 2011, což letos potvrdil i krajský stavební úřad MSK v rámci svého šetření. Kaly, které v místě bývalé K1 zůstaly nejsou ve vlastnictví ČR s právem hospodaření pro DIAMO a netíží nás ani případný závazek je likvidovat.
Kombinace důvodů, zejména však nekonečné spory o kvalitě materiálu dodávaného do linky, zřejmě stojí za ukončením provozu linky výpovědí ze strany DIAMO. Ostravská těžební byla ochotná v jejím provozu i přesto pokračovat tzv. „na černé nule“ tedy i bez nároku na zisk. „Státní podnik nemůže linku využívat, protože náklady spojené s jejím provozem, tedy desítky milionů korun ročně, nejsou z hlediska malého přínosu k sanaci obhajitelné,“ zdůvodnilo tehdy krok DIAMO. Jenomže výsledkem je, že halda dnes dál hoří a daňové poplatníky stojí její likvidace další miliardy.
DIAMO: Sanace haldy dosud stála necelých 300 mil. Kč, nikoli miliardy. Linka, jejíž provoz je nákladný, žádným způsobem neřeší termiku, a halda by i při využití linky stále hořela, a to intenzivněji.
Jak je možné, že DIAMO nedokázalo dohlédnout na to, jaký materiál z haldy končil v separační lince? Výsledkem je spor o náhradu škod v řádu miliard, kterou požaduje Ostravská těžební po podniku DIAMO za to, že mu zatajil míru kontaminace sváženého materiálu. Tento spor dodnes trvá.
DIAMO: Nakládka probíhala dle uzavřených dohod. DIAMO vědomo si výrazné heterogenity hlušinového materiálu se výslovně zřeklo odpovědnosti za vady a škody v souvislosti s naloženou hlušinou. Ostravská těžební vědoma si kontaminace hlušiny i za těchto podmínek dohodu svobodně uzavřela. Některé soudní spory žel trvají dodnes, DIAMO však není jejich strůjcem.
Nejvíce ovšem veřejnost šokovala další kauza, která ukazuje na trestuhodný postup DIAMO. Halda hořela další roky a začala hrozit ekologická katastrofa obřích rozměrů, pokud prohoří až ke zmíněné bývalé skládce chemického odpadu v její blízkosti. Ta je sice zabezpečená, ale blízkost podzemního prohořívání je pro ni skutečnou hrozbou. Součástí projektu sanace z roku 2012 byl závazek DIAMO, že vykope takzvanou oddělovací vzdušnou stěnu, aby se hoření nešířilo dál do dalších částí směrem ke skládce nebezpečných chemických odpadů. Měl vzniknout stovky metrů dlouhý příkop až na hranici spodní vody tak, aby halda pod zemí neprohořela až ke skládce. Výsledek je takový, že DIAMO nechalo vzdušnou stěnu zavést stavebními odpady, ve kterých kontrola ministerstva průmyslu a následně i Obvodního báňského úřadu a České inspekce životního prostředí nalezla dřevo, plasty či kabely, tedy zjevně hořlavý materiál, který zde neměl co dělat.
DIAMO: Zavezení vzdušné stěny má svůj důležitý technický smysl. Odhalení svahu by přivádělo do odvalu další kyslík a jen by hoření intenzifikovalo. Navíc hrozilo riziko sesunutí svahů. Stěnu dle dohody realizovala – Ridera Bohemia. Tak se dělo od roku 2014 do roku 2022. Jakmile vznikly vážné pochybnosti ohledně charakteru materiálu, odvolal ředitel DIAMO celé vedení závodu, které na sanaci odvalu dohlíželo a podal trestní oznámení na neznámého pachatele. Police ČR toto vyhodnotila jako přestupek na úseku odpadové legislativy a předala věc k dořešení ČIŽP. Veškerou případnou škodu způsobenou v souvislosti s návozem nevhodného materiálu do stěny bude, po dokončení správního řízení ČIŽP, vymáhat DIAMO po dodavateli.
Celkem bylo do oddělovací vzdušné stěny zavezeno více než 500 tisíc tun stavebního i jiného odpadu, to vše bez povolení a za přihlížení pracovníků DIAMO. Ministerská prověrka dospěla k závěru, že došlo k fatálnímu selhání státního podniku, a následovaly změny ve vedení podniku, ty se však nedotkly nejvyššího manažera, generální ředitel Ludvík Kašpar svou pozici jen upevnil. Nedávno se ukázal další průšvih, který nastal při rekultivaci severních svahů haldy. Letos v srpnu uložila Česká inspekce životního prostředí státnímu podniku DIAMO za nelegální ukládání odpadu na haldu pokutu 1,5 milionu korun. Tento případ se týká až 218 tisíc tun odpadu navezeného na haldu mezi dubnem 2020 a březnem 2024. Podnik odpad označoval za recyklovanou zeminu a část použil na rekultivaci severních svahů haldy. Ukázalo se však, že v navezeném materiálu byly velké kusy betonu či betonové skruže a obsahoval nadlimitní kontaminaci. I tento případ ukazuje na to, že DIAMO nadále zřejmě není kompetentní sanaci heřmanické haldy řešit.
DIAMO: Za nedostatečnou kontrolu materiálu, který byl na haldu navážen v letech 2020–2022 byly veškeré důsledky vyvozeny ve vztahu k vedení závodu, které na sanaci odvalu dohlíželo. Materiál pro rekultivaci dodávala společnost Ridera Bohemia, která opakovaně deklarovala, že se jedná o certifikovaný výrobek, který je vhodný a využitelný pro účely biologické rekultivace. V návaznosti na šetření ČIŽP, která považuje dodaný materiál za odpad (nikoliv výrobek), již DIAMO podalo na dodavatele materiálu žalobu na vyklizení.
V současné době DIAMO navrhuje přikrýt hořící část haldy sarkofágem, bude to podle státního podniku stát minimálně 2,3 miliardy korun a práce potrvají dalších deset let. Je to spíš účet za „odklad“ než investice do řešení, které se navíc jeví jako velmi riskantní. Není divu, že na záměr sarkofágu, který si státní podnik prosadil navzdory vážným varováním, vzbuzuje obavy z dalšího obřího ekologického průšvihu, jehož důsledky mohou mít fatální následky pro okolí a jeho obyvatele.
DIAMO: Sarkofág je řešením, protože v konečném důsledku povede k utlumení termické aktivity tak, jak ukazuje referenční sanace na Kladensku.
Nadějí je vstup společnosti OKK Koksovny, a.s., do procesu, jde o společnost, která má zkušenosti s obřími sanačními projekty, ty největší v Ostravě ve spolupráci s městem, ministerstvem financí a ČIŽP efektivně řeší. Město Ostrava se netají tím, že by přivítalo změnu v dynamice řešení tohoto problému a také změnu řešitele. OKK Koksovny deklarují, že smyslem jejich vstupu do procesů kolem haldy bylo zajistit konsolidaci majetkových vztahů a eliminaci soudních a správních překážek pro úspěšné nastartování reálného zahájení sanačních prací. Mluvčí OKK Koksovny potvrdil, že stát jednání před několika měsících inicioval, jednání stále běží.
DIAMO: Jednání stále probíhají a do jeho ukončení nebudeme sdělovat podrobnosti.
Časová osa
1998 – Předání odpovědnosti
Stát svěřil sanaci heřmanické haldy podniku DIAMO. Zhruba v té době začala halda prohořívat
a hoří dodnes.
DIAMO: Halda hoří od začátku devadesátých let! První pokusy o utlumení termiky dělalo neúspěšně OKD. K předání odpovědnosti nedošlo v roce 1998, ale nejdříve v roce 2002.
2012–2014 – Plány ztroskotaly
DIAMO předložilo plán sanace s kontrolovaným dohoříváním, odstraněním zbytkového uhlí, rekultivací a ochrany před šířením hoření pomocí oddělovacích vzdušných stěn.
DIAMO: Není vůbec zřejmé, z čeho vychází tvrzení o kontrolované dohořívání. Platný plán sanace z této doby odpovídal tehdejšímu poznání.
2017–2020 – Separační linka
Rozběhla se separační linka Ostravské těžební. Očekávalo se, že během několika let projde úpravou většina haldy.
DIAMO: Jen max 30 %, linka je stavbou dočasnou do roku 2028, měla zpracovat jen hlušinu ze severní a střední části odvalu. Např. východní část od roku 2011 sanuje na základě samostatného povolení Ostravská těžební.
DIAMO místo hlušiny nakládalo do linky kontaminovaný odpad pocházející z procesu odstranění chemické čistírny odpadních vod, po upozornění na tuto skutečnost smlouvy vypovědělo, výsledkem je miliardový spor.
DIAMO: DIAMO nakládalo hlušinu v souladu s uzavřenými dohodami.
2020 – Sanace se zastavila
DIAMO: Nikoli, zastavilo se neefektivní přepracování hlušiny v lince. Oddělovací stěny se budovaly až do roku 2022, do vypuknutí aféry s Riderou. Sanace probíhala dle plánu až do roku 2022, kdy koupil pozemky nový vlastník, který se způsobem sanace nesouhlasil.
2020–2021
Proběhly provozní zkoušky, na základě kterých ředitel DIAMO vyhodnotil linku Ostravské těžební jako velmi kvalitní a komplexní zařízení které dokáže odstranit uhelnou složku na odvalu Heřmanice.
DIAMO: Není zřejmé z čeho toto údajné tvrzení vychází, když závěrem provozní zkoušky bylo konstatování, že linka nedává pro sanaci žádný smysl, mimo jiné proto, že nedokáže uhelnou složku beze zbytku z hlušiny odstranit (účinnost jen 40 %).
2021–2022
DIAMO prosadilo nový projekt s názvem PROB CZ, který schválila expertní komise Ministerstva průmyslu spočívající v rozebrání odvalu Heřmanice bez využití zařízení Ostravské těžební.
DIAMO: Nikoli, nešlo o rozebrání odvalu, ale o částečné odtěžení a uzavření střední části na principu sarkofágu. Jen ten měl být vytvořen zejména pomocí injektáží.
Sanace odvalu je zastavena, údajně kvůli sporům s vlastníkem pozemků, ten sice podniku DIAMO nabídl pronájem za nula korun v případě okamžitého nastartování sanace v režimu stávajících veřejnoprávních povolení, DIAMO tento návrh odmítá a zahajuje přípravu sarkofágu, který je násobně dražší a bude trvat více než deset let.
DIAMO: Pronájem za nulu byl podmíněn odkoupením linky, pří. placením jejího provozu, či vymístěním veškerých materiálů, což by bylo jen mrhání veřejnými prostředky a v případě vymístění ekologickou katastrofou.
2022 – Příkop plný hořlavého odpadu
Ochranný příkop měl zabránit pronikání hoření ke skládce chemického odpadu, byl však za dohledu státního podniku zavezen odpadem, včetně hořlavých materiálů. Podle ministerstva to bylo „fatální selhání“ a vedlo ke změnám ve středním vedení podniku, pozice generálního ředitele zůstala neotřesena.
DIAMO: Za dohled bylo odpovědné vedení závodu, které bezprostředně po zjištění ředitel podniku odvolal a následně i podal trestní oznámení.
2024–2025 – Sarkofág bez soutěže na projekt
Stát chce haldu zakrýt sarkofágem, který má část hořícího odvalu uzavřít. Posudek, který si nechal vypracovat bývalý spoluvlastník pozemků, společnost cresco&finance, ale účinnost chystaného opatření cca za tři miliardy korun zpochybňuje. Opatření podle něj nebude fungovat a bude rizikové pro životní prostředí.
DIAMO: DIAMO doložilo, že znalec nehodnotil řešení, které podnik připravuje. Oponentní posudek zpracovali prof. Rapantová a doc. Ličbinská z VŠB, uznávané kapacity v oboru.
Projektová dokumentace měla původně být zpracována externě – veřejná soutěž však byla zrušena, byl vyřazen levnější uchazeč, a DIAMO přípravu projektu převzal interně.
DIAMO: ÚOHS i předseda ÚOHS potvrdili, že postup podniku byl při vyřazení levnější uchazeče zákonný. Jelikož v soutěži zůstala jen jedna nabídka za dvojnásobnou cenu, tak nejenom s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti, DIAMO soutěž zrušil. V opačném případě by nepochybně čelilo nařčení z manipulace a prodražování akce. Vypsání nové soutěže znamenalo velkou časovou prodlevu.
DIAMO uvedl, že hledá inspiraci v zahraničí.
DIAMO: I v ČR – viz Libušín, je to funkční sanace, ale chápeme, že se to nehodí kritikům.
2025 – Pokuta za zpackanou rekultivaci
Letos v srpnu Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) uložila podniku DIAMO pokutu 1,5 milionu korun za nelegální ukládání odpadu na haldu při rekultivaci severních svahů.
DIAMO: Nejde o zpackanou rekultivaci, ale o to, že dodavatel zemin dodal jiný materiál, než deklaroval. DIAMO už v květnu podalo na dodavatele žalobu.