Proč nás zlobí óvéeska
Nápad to byl dobrý. Oddělit vzduchovou mezerou hořící část haldy od skládky chemického odpadu. Nicméně z důvodu utěsnění a zajištění stability svahů byl původní projekt v průběhu realizace změněn. Vzduchová mezera byla nahrazena přesně definovaným zásypovým materiálem, který měl plnit stejnou funkci, a navíc měl zabránit přístupu vzduchu k hořící hlušině. Z oddělovací vzdušné stěny se tak stala pouze oddělovací stěna. Dle smlouvy měla materiál na realizaci oddělovací stěny dodávat ostravská stavební společnost Ridera Bohemia. A od roku 2014 jej také dodávala. Bohužel, po čase se ukázalo, že materiál nesplňuje limity dané vyhláškou, a navíc se po celou dobu jednalo o odpad.
Kdo za to může?
Zůstaňme u faktů: Neexistují žádné předávací protokoly o předání jednotlivých částí budované stěny, Ridera pouze státnímu podniku předávala prohlášení o vlastnostech a protokoly o vzorcích, že výplňový materiál splňuje požadované parametry. Ze strany DIAMO probíhala kontrola víceméně formálně, a to je také jeden z důvodů, proč bylo vedení zodpovědné za tuto situaci odvoláno. Také jsme podali trestní oznámení na neznámého pachatele. Chtěli jsme, aby situaci na haldě nezávisle prošetřila Policie ČR, a to i s vědomím možného postihu zaměstnanců státního podniku. „Pochybení bývalého vedení je zřejmé, kontrola měla být důslednější,“ poznamenává k tomu současný ředitel státního podniku DIAMO Ludvík Kašpar. V roce 2022 byly práce ze strany státního podniku zastaveny. Oddělovací stěna tak není dodnes dokončena a převzata.
Rozdílnost posudků
Zásadní je ovšem otázka: Obsahuje stěna hořlavé látky, které její zamýšlenou funkci znehodnocují tak, že nesplňuje svůj účel, nebo ne? Laik by řekl, že na její zodpovězení postačí analýza vzorků z již hotové části a odborný posudek. Laik ovšem netuší, že pro takový posudek neexistuje zcela závazná a jednotná metodika. A posudky existují. Dokonce dva a třetí se připravuje.
První posudek v červnu 2023 si nechala zpracovat na VŠB-TUO samotná Ridera. Výsledek? Materiál neprohoří.
Jenže odebraný materiál ke zkoumání pouze z jedné sondy a nálezy například celého kmene stromu, plastů a dalších hořlavých materiálů nás jak z preventivních, tak i bezpečnostních důvodů přiměly, zadat vlastní posouzení, opět na VŠB-TUO. A výsledek? Materiál obsahuje řadu hořlavých materiálů, proto zpracovatelé posudku nemohou vyloučit, že za určitých okolností prohořet může.
Nutno přiznat, že v tomto případě nejde o Kocourkov. Do hry totiž vstupuje již zmíněná metodika. Zatímco posudek společnosti Ridera vznikl na základě jednoho velkoobjemového vzorku, pro posudek DIAMO bylo odebráno šestadvacet vzorků maloobjemových. Autoři druhého posudku vycházeli z předpokladu, že budovaná stěna není v celé své délce, šířce ani výšce jednolitá. Vždyť se zavážela několik let, materiálem z různých zdrojů. Lapidárně řečeno, stěna o rozměrech cca 265 metrů × 105 metrů a výšce až 30 metrů ze své povahy nemůže být homogenní. Zvolili proto jinou metodu, než zvolili autoři posudku pro Rideru.
Jistota na deset let
„Se současnou situací se ale DIAMO nesmířilo. V listopadu jsme odebrali další vzorky za přítomnosti nezávislých odborníků. Tentokrát se jednalo o 7 velkoobjemových vrtů rozmístěných po celé délce oddělovací stěny. Z těchto vzorků necháme zpracovat novou analýzu odstraňující nejistoty z předchozích posudků. Nová analýza už snad definitivně potvrdí, zda stěna plní či neplní svou funkci. Na základě výsledků pak podnikneme další kroky,“ říká Ludvík Kašpar.
Oddělovací stěnu a použití materiálů také zkoumá Česká inspekce životního prostředí. Její závěry budou zásadní pro další postupy při sanaci heřmanické haldy. Nicméně můžeme veřejnost uklidnit, že žádné bezprostřední nebezpečí aktuálně nehrozí. V oddělovací stěně máme 10 termometrických vrtů, ve kterých nepřetržitě sledujeme teploty a máme proto detailní přehled o tom, zda termická aktivita směrem ke skládce chemických odpadů postupuje nebo nepostupuje.